S váhou a mírami jsem neměla nikdy žádné potíže. Při výšce 169 jsem vždycky vážila kolem 50i kilogramů, 2 kila sem nebo tam. Jenom teď se děje něco divného, váha jde nahoru, zastavila se na 70ce. Těhotná nejsem, tolik jsem neměla ani těsně před porodem! Já vím, že nejsem tlustá, jenom na to nejsem zvyklá. A hlavně - všechno je mi malé! Nejen to, co mám doma, oblíbené šaty, ale i to, co bych si eventuálně možná chtěla koupit. Je to velikost XXL, a stejně se do toho sotva nasoukám a škrtí mě to v podpaží a dole kouká pneumatika. Ach jo. Mám samozřejmě potřebu něco s tím dělat, nějak to řešit, ale nulové výsledky mého cvičení a omezování mě fakt nebaví. Zdravou a vyváženou stravu mám snad celý dospělý život, tak nevím, co bych ještě měla změnit. Hladovět fakt nevydržím.
Takže zároveň s těmito stránkami jsem začala nový režim. Vím, že nejdůležitější v životě je udělat rozhodnutí. Všechny plány na budování nebo na změny musejí nejdřív uzrát v hlavě. Musí tam zakotvit a zakořenit a myšlenky samy se upínají k tomuto tématu. Důležitý je také čas. Všechny záležitosti života mají svůj správný čas. Pokud chcete něco udělat hned, ale myšlenky ještě nedozrály, nepovede se Vám to. A nevyjde to ani, pokud ten správný čas prošvihnete. Někdy se situace opakuje, a dostanete ještě jednu šanci, ale na to bych nespoléhala. Správný čas není určený hodinami ani datumem, ale právě uzráním myšlenky. Prostě to cítíte.
Moje myšlenky na úpravu váhy jsou zralé a ta chvíle je tady. Chvíle, měsíc nebo 3? Léto je přede dveřmi, žádný svetr a kabát ty michelinky neschová. Přečetla jsem za posledních pár let asi milion doporučení ke štíhlé postavě, ale vždycky mi připadalo, že kdybych měla sníst všechno to, co tam uvádějí a v jakém množství, musela bych zákonitě ještě přibrat. Všechno souvisí se vším.
Moje nynější zásada č. 1: omezit pití kafe. V praxi to znamená, místo každého druhého kafe v pořadí dát si sklenici nebo dvě čisté vody. Sice mi tak nechutná, ale jde to. Zatím - dnes je třetí den - se mi to daří. Z původního stavu 8 - 10 káv denně jsem na polovině. Jsem dobrá!
Zásada č. 2: Nehladovět a necpat se. Běžně nemám čas se v práci za celý den najíst. Večer přijedu domů a vařím večeři. Jíme celá rodina spolu u stolu. Je to hezké a jsem ráda, že se mi to povedlo. Tohle měnit nechci, jen režim. I v práci se dá sníst k snídani jogurt. Zamíchám si do něj asi 3 lžíce ovesných vloček. Nejraději mám ty jemné s klíčky. To je asi tak v 9 - 10 hodin, podle možností. Pak se dá jíst něco malého každé 2 - 3 hodiny. Kolem poledne si dám banán nebo salát nebo obložený krajíček chleba, pokud si ho ráno stihnu nachystat.
Tak je o dva týdny později a jsem tam, kde jsem byla. Opět mám těch 10 káv denně a žádnou vůli hubnout nebo jakkoliv se angažovat. Čím to? Může za to nesoulad okolí. Spory a nedorozumění mi strašně berou energii a chuť cokoliv podnikat. Znáte to určitě taky. Máte hezký den, v práci se Vám daří, zítřek vypadá v představách ještě lépe než dnešek, a pak se vyskytne někdo, kdo Vás srazí z nebe na zem a ještě si kopne. Jeden náš kamarád říká těmto lidem ,,žrouti energie" a jediná možnost prý je srazit je ze schodů. Jenže - co když Vám tohle dělá někdo blízký? ? ?